STUDIO: V listopadu 1997 dorazila do Prahy další stěžejní kapela, která se z dřevních heavy počátků dopracovala k naprosto svébytnému hudebnímu projevu, v němž dominoval kontrast těžkých kytarových riffů se symfonickými prvky podpořenými unikátními vícehlasy, a která ovlivnila mraky následovníků – floridští SAVATAGE. Po tragické smrti do té doby zcela nepostradatelného kytaristy Crisse Olivy (kterého 17. října 1993 srazil opilý řidič), se přes angažmá sekerníka Alexe Skolnicka (spjatého především s TESTAMENT), našli v sestavě, kterou jako gloriola obklopovala pověst koncertního zázraku. Vraťme se tedy o 23 let zpět a předejme znovu slovo mladému regionálnímu zpravodaji v dobovém reportu…

Americká parta SAVATAGE není na rockové scéně žádným nováčkem, vždyť jejich poslední studiová deska (mimochodem naprosto brilantní) „The Wake Of Magellan“, ke které se vztahovalo právě toto turné, je v pořadí již jejich desátým albem. O to větší byla zvědavost, zda skupina potvrdí svou pověst vynikající koncertní kapely. A dlužno hned na úvod dodat, že všechna očekávání byla nejen do puntíku splněna, ale navíc i mnohonásobně překonána.

Lidí dorazil dostatečný počet. Ani příliš mnoho (sál nebyl přeplněn, takže se dalo krásně přežít), ani příliš málo (takže při pohledu z jeviště mohli být spokojeni i účinkující). Hned na začátek známá slabost – časový skluz. Skupina prý do Prahy dorazila už o den dříve, ovšem zřejmě se někde zapomněla při prohlídce památek, protože fanoušci byli nuceni až téměř do osmé hodiny čekat venku před klubem a teprve po skončení zvukové zkoušky byli vpuštěni do sálu.

Nastal hromadný úprk směrem k balkónu a po zabrání židle a příslušného místečka u zábradlí čekali všichni příznivci krásný a ničím nerušený zážitek. Jiného názoru ovšem byli pořadatelé, a tak všechno zpátky, židle vrátit, čelem vzad a pěkně dolů. Balkón tak zůstal kořistí jen několika protekčních osob, akreditovaných novinářů a osvětlovačů.

Zhruba na devátou (po dalších mohutných zvukových cvičeních), tedy o hodinu později, než bylo původně avizováno, na jeviště vyběhla předkapela VANDERHOOF, za jejichž jménem a hudbou stojí bývalý kytarista a spolupracovník powermetalových METAL CHURCH. A když napíšu, že už tohle dalo zapomenout na výše uvedené nepříjemnosti, je nasnadě, že to bylo dobré. Vskutku, tak vhodně zvolenou předkapelu už dlouho nebylo na žádném koncertě vidět. Zemitý heavy metal s dobrým zpěvem a klávesovými vpády, ne nepodobnými DREAM THEATER, měl úspěch i u fanoušků, kteří dávali své sympatie nepokrytě najevo. A když se navíc klávesista (mimochodem dost zajímavá postavička) chopil kytary a kapela spustila letitý song „Stop The Fire“ právě od METAL CHURCH, měli vyhráno.

STUDIO: VANDERHOOF si stejnojmenný Kurdt postavil v jedné ze svých aktivních pauz u METAL CHURCH, nahrál s nimi dvě alba, která jeho nejslavnější působiště úplně nezapřela, avšak hudebně se pohybovala spíše v 70. letech, s dominantní rolí soudobých kláves.

V pauze zní reprodukovaně starší deska SAVATAGE a pak už Intro „The Ocean“ a hlavní hvězdy večera jsou tady. Za bicí soupravou Jeff Plate, u basy dlouholetý pilíř Johnny Lee Middleton, u kytar Chris Caffery a cigaretou ozdobený Al Pitrelli. Varhany má v práci nejdůležitější osoba Jon Oliva, člověk, díky němuž SAVATAGE stále ještě existují. Konečně se objevuje zpěvák (správně by se slušelo napsat PAN ZPĚVÁK!) Zak Stevens a jsme přivítáni v show, čili „Welcome“, až mráz běhá po zádech.

A dál už to pokračuje ve velkém stylu. Hraje se hlavně z již zmiňované poslední studiovky, zazní téměř celá, instrumentálky nevyjímaje, a je to neskutečná podívaná. U většiny kapel vše ztroskotává na zpěvu, když zpěvák není schopen předvést naživo svůj výkon z desek. To tady neplatí! Zak nejenže úžasně zpívá, aniž by ošidil jediný tón, ale navíc ho podporuje sbory celá skupina, takže se dočkáme i na deskách tolikrát slyšených na sebe vrstvených troj, čtyř i pětihlasů, kánonů a dalších vychytávek.

O kytaristech se nemá cenu zmiňovat, to se musí slyšet! Snad jen stačí doplnit, že Al Pitrelli patří mezi nejvyhledávanější studiové muzikanty Ameriky. A pár slov k tomu nejdůležitějšímu. Jon Oliva se (po tragické smrti svého mladšího bratra Chrisse) vrátil k SAVATAGE, a vidět tohoto „Medvěda“ v akci je neskutečná zábava. V půlce předvedl one man show a zavzpomínal na doby, kdy mikrofon obhospodařoval pouze on, skladbou „Believe“. Samozřejmě, že zazněly i další perly. Koncert těchto maníků by nebyl úplný bez „Handful Of Rain“, „Dead Winter Dead“, „Gutter Ballet“, „Edge Of Thorns“ ad.

Přídavek je samozřejmostí, a tak těmi úplně nejstaršími peckami končí dvouhodinový koncert, u kterého já už od teď budu uvádět přídavek ŽIVOTNÍ!

STUDIO: Pomineme-li zajímavý fakt, že SAVATAGE byli jednou z mála skupin, která se s živým hraním přidávala už do intra a téměř celé je tak odehrála živě, bylo pro tohle vystoupení zcela zásadním, že bylo jejich prvním a zároveň i posledním v ČR. Málokdo tušil, že to byla i poslední šance vidět tuhle sestavu. Zak Stevens startuje své CIRCLE II CIRCLE, Al Pitrelli zkusí štěstí u MEGADETH, ovšem SAVATAGE po desce „Poets And Madmen“ s Olivou za mikrofonem a jednou kytarou utichají.

 V současné době je už Jon Oliva kulatý jako borůvka, občas něco nahraje pod svým jménem a o SAVATAGE se hovoří jen v souvislosti s občasným výročním vystoupením nebo ve zbožných přáních při rozhovorech skalních příznivců. Ale ten závěr o jednom z životních koncertních zážitků, ten přetrval a v mysli pořád zůstává!

Pravděpodobný setlist (byl odehrán o dva dny dříve na koncertě v Maďarsku, takže ten pražský určitě nebyl o moc jiný):
Welcome
Chance
Jesus Saves
Turns To Me
Handful Of Rain
The Storm
This Is the Time (1990)
The Hourglass
Blackjack Guillotine
The Wake Of Magellan
Dead Winter Dead
Labyrinths
Edge Of Thorns
Temptation Revelation
A Little Too Far
Believe
Gutter Ballet
Sirens
Guitar Solo
Hall Of The Mountain King